Jak vybrat kroužek

Dobrý kroužek = fajn prožitky + kamarádství

Kolem kroužků je mnoho otázek. Rodiče se často ptají, proč je vlastně zapojení dětí v odpoledních hodinách do zájmové činnosti důležité, co přináší. Každý rodič pak stojí před otázkou, jak pozná dobrý kroužek a jaký kroužek je vhodný právě pro jeho dítě. 

Poslední otázka je paradoxně snazší. Můžeme vyjmenovat mnoho kriterií, která jsou vodítkem pro to, na který kroužek své dítě přihlásit. Shrňme je ale pod jedno a tím je individualita dítěte – tj. jaké má vlohy, záliby a zájmy, jaký má temperament a povahu. To vše je třeba při výběru kroužku posoudit. Pokud má dítě k něčemu výrazný talent, je rozhodování relativně snadné. Záleží pak jen na „naší peněžence“, nakolik umožní jeho rozvoj. Jestliže není talent vyhraněný, záleží na tom, co chce dítě samo zkusit. To, že vás by to či ono bavilo, nebo že jste v dětství tolik šancí se realizovat neměli, v tuho chvíli nehraje podstatnou roli. Vybírejte spolu s dítětem, ne za něj! Stejně tak se jako špatná ukazuje přepjatá snaha naplnit každou minutu odpoledního programu dítěte. Dnes je to do značné míry móda, která ovšem moc dobrého nepřinese ani rodičům ani dětem. Stejně jako je důležité, aby dítě nějaký kroužek mělo, je důležité, aby mělo čas samo na sebe, kamarády a rodiče… Rozvrhnout čas dítěte není vždy úplně jednoduché, ale je to věc dost podstatná.

Nutit nebo nenutit?
Mnozí rodiče mohou řešit také otázku, co s dítětem, které samo žádný kroužek navštěvovat nechce. Co pak? Záleží především na tom, jak doopravdy vypadá odpoledne takového dítěte. Pokud si doma čte, kreslí, stará se o vlastní zvířátko, navštěvuje a pomáhá prarodičům, jde s kamarády ven, je více méně vše v pořádku. Jestliže ale tráví čas u televize a počítače, je dobré vyvinout i mírný tlak a na dobu minimálně školního pololetí z nabídky kroužků v okolí vybrat. Jistou alternativou jsou otevřené kluby, školní kluby a podobně. V nich se nenásilně a velice přirozeně dohlíží na to, aby volný čas dětí měl nějakou náplň, aby přinášel to, co dítě právě potřebuje ke svému rozvoji, a to jak po stránce sociální, tak osobnostní. Jde o to otevřít dětem obzor a k něčemu je motivovat. Třeba pak samy přijdou k poznaní, čemu se chtějí vlastně věnovat.

Jak poznám dobrý kroužek?
To je trochu složitější. Co jednomu vyhovuje, dalšímu nemusí. Jen pro menší část návštěvníků kroužků půjde o potencionální přípravu pro povolání či profesi. Jen několik kluků z fotbalového kroužku se skutečně stane profesionálními fotbalisty a jen několik dívek z výtvarného kroužku se stane umělkyněmi. Láska ke sportu anebo k umění ale může zůstat všem. Od kroužků tedy nečekejte nic jako soustavnou přípravu pro povolání. Jsou tu od toho, aby dítěti umožnily kultivovaně trávit volný čas, setkávat se kamarády, potkat dospělého, který se mu stane dalším průvodcem a rádcem. Nejde o to podávat bezchybný výkon a být maximálně úspěšný, ale spíše o uspokojení citových potřeb dítěte. Dobrý kroužek je o pozitivních prožitcích a kamarádství. To, zda je, či není určitý kroužek dobrý, nepoznáte, když se nebudete zajímat, co se v něm odehrává. A rozhodně nevystačíte pouze s kontrolními otázkami: „Byl jsi na kroužku? A co jste dělali?“ Pravidlem by měla být návštěva akcí, které s kroužkem souvisejí - zápasy, výstavy, výlety, koncerty atd. Dáte tím dítěti najevo, že jeho práci oceňujete, že se zajímáte, jaký udělalo pokrok. Dobrou informací o úrovni kroužku může být i krátký rozhovor s vedoucím. Třeba když si jdete dítě vyzvednout. Jakkoli u menších dětí je vyzvedávání samo sebou, i u starších může mít občasné vyzvednutí dobrý vliv na soudržnost vás a dítěte. A může být také určitou formou prevence nepravostí, které se mohou v kroužku odehrát. Bohužel občas slýcháme, že ne vždy je vše v pořádku. Proto bude dobré, když se čas od času sami přesvědčíte, že s vašimi potomky pracují skuteční odborníci. Profesionálové, kteří jsou schopni vytvářet podmínky pro rozvoj přátelských vztahů mezi dětmi a dokáží věnovat pozornost nejen schopnostem dětí, ale i jejich celkovému osobnostnímu a sociálnímu rozvoji.

 

Text: Doc. PhDr. Soňa Hermochová, CSc.Autorka je psycholožka.

Zpět na seznam